Květy from Kapitola III by Nicota

Květy


Je to jako nemoc,
nemoci s tím něco udělat. Aspoň na chvíli
přidržet dlaně
nad květy na větvích, aby v noci
nezmrzly.

A až různě překřížené čáry
nasají jejich vůni,
tak tě chytit pod ňadry a doufat,

že všechno to zlé
zevnitř
už brzy vyvezou z popelnic před domem
někam
na skládku lidství, nebo do spalovny.

—

Že tě miluji.
V úterý. Na přelomu bolesti
a jara.
Plný sucha a tmy.

—

Sartre přemítá nad žihadlem vosy:
komu z nás ho
dá,
a koho prozatím nechá snít.

=================================

Blossoms


It's such inability
being unable to do something about it.
For a second hold palms over blossoms on twigs
to keep them from freezing
at night.

And when criss-crossed lines absorb their smell
to hold you under bust
and hope

that all the garbage inside
will go with the dustbins outside the house away
to the dump of humankind.
Or an incinerator.


—

So I love you.
On a Tuesday. On the brink of pain
and spring.
Full of drought and darkness.


—

Sartre is contemplating the sting
of a wasp:
which one of us gets it

and who gets to dream
for now.

• Punk
• hardcore
• post-hardcore
• screamo
• Prague