Jeřáby from Kapitola III by Nicota

Jeřáby


Zamžená nádražní hala. Ozvěny kroků
a otisky prstů
na madlech pojízdných schodů do nitra.

—

Koloběh času
je jako řeka, která si svlékla kůži hladiny
a volá k večeři vítr.

Zas budou plasty.
Navěky nahradí listí na stromech, maso
a kosti. A možná i srdce. Lidské
srdce.

Pramínky písmen ze rtů pokory
jsou zase jen slova,
která možná nic nespraví, ale aspoň to
zkusí.

Zas budou plasty.
Navěky nahradí listí na stromech, maso
a kosti. A možná i srdce. Lidské
srdce.

—

Nad sídlištním nebem. Ramena jeřábů
vnucené pravdy,
a jen plaché hvězdy si jim občas
dovolí protiřečit,
když
vidí sebe samy v rozsvícených oknech:
v očích lidí.

—

Tam i ti nejvíc stateční mají strach.

=================================

Cranes


A misty trainstation hall.
Steps echo
and fingerprints on handrails of escalators
down inside.


—

The wheel of time is like river
that
took off its surface skin
and calls the wind for dinner.

The plastics will again forever replace the leaves
on trees,
meat and bones.
And maybe the heart. The human heart.


—

The streams of letters from lips of humility
are just words that won't change
anything
but at least they try.

The plastics will again forever replace the leaves
on trees,
meat and bones.
And maybe the heart. The human heart.


—

The cranes of forced truth under the estate's sky
and only shy stars
sometimes dare to contradict when they see
themselves
in lit windows – : in people's eyes.


—

Where the bravest tread with fear.

• Punk
• hardcore
• post-hardcore
• screamo
• Prague